Tři mezinárodní smlouvy přijdou do baru (respektive, v našem případě před vlády a parlamenty postkomunistických zemí střední Evropy). Jsou to trojčata a mají velmi podobná hmotněprávní i procesněprávní ustanovení. Jen jedna je ale o právech žen a používá pojem genderu. Tu vykopnou. Náhoda? Nemyslím si…
Příspěvek posuzuje tzv. Istanbulskou úmluvu z pohledu mezinárodního práva lidských práv. Pro tyto účely ji vymezuje ve třech dimenzích – jako mezinárodní lidskoprávní smlouvu, pro niž platí režim těchto smluv, jako smlouvu Rady Evropy v porovnání s dalšími smlouvami Rady Evropy a jako smlouvu o právech žen, zasazenou do kontextu vývoje mezinárodního práva v oblasti práv žen. Na závěr odhaluje důvody kritiky úmluvy, jež vyplývají z porovnání s ostatními úmluvami.