„Otázka, kterou si kladu, není ‚Jak podstoupit změnu pohlaví?‘, ale ‚Jak můžu začít žít autentický život?‘“[1]
Tereza již mnoho let
žije jako žena, přestože při narození ji okolí identifikovalo jako chlapce, a
tak také byla vychovávaná. Od malička se v chlapecké roli necítila příliš
dobře. I když se jí snažila vyhovět, hra s autíčky, fotbal nebo počítačové hry
ji zkrátka nebraly a také okolí jí dávalo najevo, že se občas nechová úplně
jako kluk. To pokračovalo také v pubertě, ve které si postupně začala
uvědomovat, že mužské vzorce chování jednoduše nepřijímá a v očekáváních,
která na ni okolí kvůli tomu, že je muž, má, se necítí dobře. Měla totiž
pocit, že si jako muž musí neustále „na něco hrát“. Začala také intenzivně vnímat to, že se více
identifikuje s ženami ve svém okolí. Po odchodu z domova rodičů se proto
postupně začala stylizovat více do role dívky, uzpůsobila tomu i své jméno a
vzezření, a je tak spokojená. Její okolí ji z většiny jako ženu přijímá, avšak
pravidelně se dostává do nepříjemných situací, protože její dokumenty ji stále
označují jako muže. Stává se to při banálních každodenních situacích, jakou je
cestování, objednávání služeb, vyřizování různých průkazek, ale také při
důležitějších situacích, jakou je hledání bydlení nebo práce. Domnívá se, že v
mnoha případech to také vedlo k tomu, že ji do práce nepřijali. Ráda by si
proto změnila rodné číslo i jméno oficiálně, aby reflektovalo pohlaví, se
kterým žije, skutečně však nechce podstupovat diagnostiku a zejména
chirurgický zákrok a zneplodnění. Touhu po ženských pohlavních orgánech totiž
nikdy nepocítila a vlastní pohlavní orgány jí ani jejímu okolí nijak
nepřekážejí. Ví také z různých zdrojů, že tento zákrok může způsobit velké
zdravotní komplikace. Nerozumí tomu, proč by se stát měl zajímat o to, co má v
kalhotách.[2]
[1] Anglický překlad citace Jennifer Pozner z článku: POZNER, J. Gender Immigrant. A conversation with Jennifer Finney Boylan. Women’s Review of Books, 2004, vol. 21, no. 7, s. 5–7. Citováno podle OVERALL, Ch. Sex/Gender Transitions and Life-Changing Aspirations. In: SCHRAGE, L. J. (ed.) You’ve changed. Sex Reassignment and Personal Identity. Oxford University Press, 2009, s. 20.
[2] Tento ilustrativní příklad v žádném případě nereflektuje „typické“ prožívání trans lidí, jedná se jen o konkrétního osobní výpověď. Doporučuji si poslechnout a přečíst více výpovědí trans lidí a jejich zkušeností, například zde ze záznamu konference organizace Transparent z roku 2016. Dostupné na: https://www.transparentprague.cz/konference-2016 (cit. 10. 2. 2019), nebo např. Coming out as trans: two personal stories. BBC. Dostupné na: https://www.bbc.co.uk/programmes/articles/1BvM1DdSsBnpXhzMzzWXBNR/coming-out-as-trans-two-personal-stories (cit. 10. 2. 2019). Doporučuji také zajímavé filmy s touto problematikou – například film Dánská dívka režiséra Toma Hoopera (2015) nebo film Lawrence anyways od Xaviera Dolana (2012).
Příspěvek poodhaluje problematiku právního uznání pohlavní identity pohledem na situaci trans lidí v České republice. Ukazuje, že podmínky, které musí pro uznání této identity podstoupit, vychází z pojetí pohlaví, které neodpovídá současným vědeckým poznatkům, a zejména kritizuje podmínku sterilizace jako rozpornou s mezinárodním právem. Popisuje také příklady zemí, jejichž právo myslí nejen na muže a ženy, ale bere v potaz barvitost lidských identit.