Markéta a Hannah se poznaly během svých studií ve Vídni. Je to již několik let od chvíle, kdy se rozhodly společně usadit v Mikulově. Hannah však stále dojíždí za prací do Rakouska, kde se narodila. Na začátku roku 2019 – krátce poté, kdy to umožnilo rozhodnutí rakouského ústavního soudu[1] –, uzavřely Markéta a Hannah v Rakousku manželství. I když to pro ně byl důležitý krok především v symbolické rovině, jejich rozhodnutí pro ně mělo i praktický význam vzhledem k zaměstnání Hannah v Rakousku.
Jelikož své „ano“, které si v Rakousku vyměnily, obě myslely vážně, přály si, aby jejich manželství uznala i Česká republika, kde žijí. Matrika však jejich přání nemohla vyhovět, protože česká právní úprava chápe manželství výlučně jako svazek mezi mužem a ženou. Úspěšné nebyly ani u správních soudů, podle nichž požadavek na zápis jejich manželství do matriky „nepochybně není uplatněním žádného základního práva“[2].
Hannah tak každý den cestou z práce přemýšlí nad tím, že i když jede domů za svou manželkou, s manželkou se doma nesetká. V okamžiku, kdy u Mikulova překročí hranice, totiž manželství, které s Markétou uzavřely, přestane být manželstvím.
[1] Rozhodnutí Ústavního soudu Rakouské republiky ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. G 258-259/2017.
[2] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 8 As 230/2017-41, bod 24.
Vyplývá z českého ústavního pořádku právo stejnopohlavních párů uzavírat manželství? Příspěvek hledá odpověď na tuto otázku výlučně pohledem zákazu diskriminace na základě pohlaví a sexuální orientace a v polemice s opačnými názory vyjádřenými ve veřejné debatě dospívá k závěru, že se stejnopohlavními páry zachází české právo méně příznivě, ačkoliv jsou schopny účel manželství naplňovat ve stejné míře jako páry tvořené mužem a ženou, přičemž podle něj toto odlišné zacházení není dostatečně ospravedlněno.