„Pro něj se hudba stane možná povoláním, zatímco pro Tebe může a měla by vždycky být ozdobou a nikoliv základem tvého konání; jemu je proto třeba promíjet ctižádost, dychtivost uplatnit se v každé záležitosti, která se mu zdá důležitá, neboť se k tomu cítí povolán, avšak tebe nectí o nic méně, že ses v podobných případech odjakživa chovala přejícně a rozumně, a svou radostí z potlesku, který sklízel, jsi dokazovala, že by sis ho na jeho místě také uměla zasloužit. Setrvej v tomto smýšlení a chování, neboť je ženské, a jenom ženskost zdobí ženy.“
Dopis Abrahama Mendelssohna jeho dceři Fanny[1]
[1] SIMEK, U. „Je to nejkrásnější rodina, jakou si lze představit“ (P. Viardotová C. Schumannové). In: HAVELKOVÁ, H. (ed.) Existuje středoevropský model manželství a rodiny? Praha: Divadelní ústav, 1995, s. 77–78. Ukázka vychází z oblasti hudby, kde bychom spíše očekávali, že jde o to, co kdo umí. Vidíme však, že v genderových otázkách to chodí jinak. I současné zkoumání ukazuje, že aby byla obě pohlaví posuzována objektivně, musí při konkurzech hrát za oponou…
Příspěvek vykresluje tzv. měšťanský model genderových vztahů, se zaměřením na symbolickou a institucionální rovinu, a jeho promítnutí do moderního genderového vzorce a právních systémů. Příspěvek se zakládá na tezích zpochybňujících vžité mylné představy o vývoji zakotvení (ne)rovnosti žen a mužů. Podrobně představuje dva zásadní osvícenské myšlenkové proudy, protichůdné co do chápání postavení žen. Dále analyzuje vyloučení žen z veřejnoprávních (lidských) práv i soukromoprávních práv. Na závěr shrnuje důvody vedoucí k veřejnému i soukromému podřízení žen.