Píše se rok 2016. Čtyřicetiletá Nataša je v Rusku stíhaná pro vraždu. Po dlouholetých útrapách a násilí ze strany svého manžela, nezaměstnaného alkoholika, ho chladnokrevně ve spánku zabila několika ranami nožem. Nyní čeká ve vazební věznici v Tomsku na verdikt soudu. Od své advokátky se dozvěděla, že před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku leží stížnost dvou ruských občanů – mužů odsouzených k doživotním trestům odnětí svobody, kteří si stěžují na diskriminaci, neboť ruský trestní zákon zakazuje uložit takový trest osobám ženského pohlaví. O stížnosti bude rozhodovat velký senát, který v této věci nařídil veřejné jednání. Nataša se hrozí toho, že štrasburský soud dá mužům za pravdu a že Rusko zavede možnost odsoudit na doživotí i ženy, jako je ona…
Příspěvek se zamýšlí nad otázkou uplatnění konceptu zranitelnosti žen v oblasti trestání. Analyzuje rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Khamtokhu a Aksenchik proti Rusku, včetně odlišných stanovisek. Dále vymezuje koncept zranitelnosti žen a jejich ochrany z pohledu ESLP, Organizace spojených národů a Evropské unie. Na závěr se zamýšlí nad příčinami, odůvodněním a důsledky uplatňování konceptu zranitelnosti žen a navrhuje alternativy odstranění znevýhodnění žen.