Otec se synem se vydali na výlet. Jeli autem a bohužel se stali účastníky dopravní nehody. Otec zemřel. Chlapce dopravili sanitkou se závažnými zraněními do nemocnice, protože byla nezbytná operace. Ihned ho vezli na sál, ale tam, jakmile chirurg zjistil, o koho jde, vykřikl: „Já ale nemohu operovat vlastního syna!“
Zkuste odpovědět na otázku: „Kdo to byl?“
Byl to nevlastní otec? … Byl to duch? … Byl to vlastní otec, který s chlapcem nežil? … Matka měla poměr s chirurgem? … Byl to Bůh? Všechny tyto odpovědi mohou přijít na mysl a také od účastníků ankety BBC ve videospotu, který je ke zhlédnutí na internetu,[1] zazněly. Odpověď je ale jiná: byla to chlapcova matka.
A přesně takto funguje
generické maskulinum, o kterém v této knize bude řeč především. Není to
tak, že by mužský rod ženy nezahrnoval. Jen nám to dá mnohem více mentální
práce si pod mužským označením osoby představit I ŽENU. Jaké má tento fenomén
dopady a další příklady toho, jak jsou ženy používáním generického maskulina
zneviditelňovány, a tím pádem znevýhodňovány, popisuji v části č. 4.
[1] Do you have gender-bias. Youtube. Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=J69HkKz9g4A (cit. 9. 8. 2019).
Příspěvek se věnuje vlivu jazyka na fungování společnosti a jazyka v českém právu. Ukazuje, že používání generického maskulina (užívání mužského rodu k označení jak mužů, tak žen), které v právu není zdaleka tak tradiční, jak by se mohlo zdát, vede k zneviditelňování žen jak v samotném právu, tak ve společnosti obecně. Příspěvek nabízí řadu alternativ, jak ženy do právních textů, a tím i do praxe právem ovlivněné, zahrnovat.