„Soud jim buď
nerozumí, nebo jsou mu úplně lhostejné rafinované praktiky, kvůli kterým se
ženy mohou stát oběťmi platové diskriminace. Kongres chtěl upravit praktiky,
ke kterým dochází v reálném světě. Tento svět soud dnes ignoruje. Na
počátku nemusíte vědět, že muži dostávají více. Až časem se může objevit silný
důvod pro podezření, že k diskriminaci dochází (…). Dnes je míč opět na
hřišti Kongresu, aby napravil chybu, které se soud dopustil.“[1]
Tato slova přečetla soudkyně Ruth Bader Ginsburg před svými osmi kolegy a
celou jednací síní Nejvyššího soudu USA. Uplatnila odlišné stanovisko proti
rozhodnutí, podle kterého stěžovatelka sice byla obětí platové diskriminace,
ale své nároky uplatnila později, než zákon předvídal. O dva roky později
Kongres na tento disent zareagoval a příslušnou úpravu změnil. Zákonná lhůta
pro uplatnění daného nároku nově běží od vyplacení každé další diskriminační
mzdy. Prevence platové diskriminace tak opět odpovídá podmínkám reálného
světa. Světa, který Ruth Bader Ginsburg jako studentka Harvardu, kterou její
učitele v seminářích nevyvolávali, či právnička, kterou nechtěli
zaměstnat v newyorské advokacii, dobře znala. Díky této její zkušenosti
vtělené do zmíněného disentu pak Kongres změnil právo.
[1] Audiozáznam disentu (od času 3:50) je součástí vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu USA Ledbetter v. Goodyear Tire and Rubber Company dne 29. 5. 2007, dostupné na: https://apps.oyez.org/player/#/roberts2/opinion_announcement_audio/22216.
Příspěvek ukazuje na základě života Ruth Bader Ginsburg a důležitých soudních případů, na nichž se podílela, ať již jako advokátka nebo soudkyně nejvyššího soudu USA, proč by na vrcholných soudech měly být více zastoupeny ženy a co všechno může ženská zkušenost právu a soudnictví přinést.