Děkan právnické fakulty veřejné vysoké školy připravuje vyhlášení výběrového řízení na vedoucí/ho jedné z kateder, zároveň na tuto katedru hledá novou administrativní posilu. Vnímá přitom, že zatímco většina kateder má ve svém čele muže, za administrativu je všude bez výjimky odpovědná žena – sekretářka. Děkan by rád formuloval výběrové řízení tak, aby povzbudil, či dokonce zvýhodnil méně zastoupené pohlaví v obou funkcích: tedy ženu na pozici vedoucí katedry a muže na pozici… (tu zjišťuje, že vlastně ani neví, jak by tuto pozici nazval, kdyby ji vykonával muž, protože se to na této fakultě zatím ještě nestalo).
Na schůzi kolegia děkan navrhuje v inzerátu otevřeně uvést, že vzhledem k nižšímu zastoupení žen ve vedení kateder fakulta upřednostní ženské kandidátky, tento návrh se však setká se silným odporem ostatních členů kolegia. Namítají, že automatické zvýhodnění žen (či jakékoli jiné skupiny uchazečů) by bylo ve zjevném rozporu s ideou rovnosti, jakož i se stále větším tlakem univerzitního prostředí na excelenci. Pro členy kolegia je jediným přípustným kritériem odbornost. Děkan se tedy ptá, zda by nebylo vhodné alespoň nějak přizpůsobit kritéria výběrového řízení tak, aby ženy nebyly apriorně znevýhodněny – třeba nelpět na podmínce desetileté praxe v oboru, jelikož tato může být překážkou pro ženy, které kariéru přerušily z důvodu péče o dítě. Ostatní diskutující však opět upozorňují na klíčovou a výsostnou roli odbornosti a zkušenosti kandidátů a navíc zdůrazňují, že o dítě může pečovat i muž, takže automatické zvýhodnění pečujících žen by rovněž bylo v rozporu s principem rovnosti.
Děkan tedy přesouvá diskusi k administrativní pozici a hledá alespoň jazykový kompromis: ať fakulta nehledá sekretářku a ať nevyžaduje předchozí praxi v pozici sekretářky. Nakonec vyhrává alespoň tento malý boj: vypisuje se výběrové řízení na pozici administrativního pracovníka či pracovnice a vyžaduje se předchozí zkušenost na srovnatelné administrativní pozici. S návrhem děkana, ať se do inzerátu vloží věta: „vítáme především přihlášky uchazečů mužského pohlaví“, však kolegium opět vyslovuje razantní nesouhlas.
Příspěvek na úvod vymezuje rozdíl mezi formální a materiální rovností a zamýšlí se nad důvody, proč zvýhodňovat méně zastoupené pohlaví. Analyzuje relevantní českou i evropskou právní úpravu za účelem odpovědi na otázku, zda je zvýhodňování méně zastoupeného pohlaví právně dovolené a za jakých podmínek. Dále se zabývá možnými pozitivními opatřeními de lege ferenda a na závěr také hledáním řešení mimo právní normy.