„Mezinárodně právní
struktury a principy se vydávají za ‚lidské‘ – univerzálně aplikovatelné
soubory standardů. Přesnější by ale bylo popsat je jako mezinárodní mužské
právo,“[1]
napsaly v roce 1991 ve svém článku tři významné anglosaské feministické
autorky. Toto tvrzení může na první pohled působit překvapivě. Neplatí snad,
že mezinárodní právo je soubor neutrálních pravidel, která regulují hlavně
vztahy mezi státy a jednotlivci se moc nezabývají? Není snad cílem
mezinárodního práva zajišťovat respekt k hodnotám všeobecného významu,
jako jsou bezpečnost, rozvoj či ochrana lidských práv? A není zhola nesmyslné
uvažovat o státech, mezinárodních organizacích či jiných abstraktních jednotkách
v genderových kategoriích?
[1] CHARLESWORTH, H., CHINKIN, C., WRIGHT, S. Feminist Approaches to International Law. American Journal of International Law,1991, vol. 85, s. 644.
Příspěvek na úvod shrnuje vybrané aspekty kritiky mezinárodního práva ve 20. století a analyzuje organizační a normativní strukturu mezinárodního práva, hledaje odpověď na otázku, zda je mezinárodní právo neutrální, anebo mužské. Dále řeší otázku, jak by měla v budoucnu vypadat organizační i normativní struktura mezinárodního práva, aby bylo skutečně „všelidské“ a neutrální, a uvádí několik již realizovaných kroků tímto směrem. Na závěr jmenuje výhody všelidského mezinárodního práva proti mužskému.