28letá Guo Qunjuan果勤娟 žila na vesnici v provincii Yunnan云南
v okrese武定. Žila poněkud netradičně, ve společné
domácnosti s manželem a svými starými rodiči.[1] Její manžel byl drogově závislý násilník,
který měl za sebou již několik konfliktů s policií a povinných léčení.
Opakovaně napadal Guo i její rodiče, její otec dokonce strávil po zranění
nožem deset dní v nemocnici, za což byl její manžel potrestán 200 yuany
pokuty.[2] Guo se dlouhou dobu pokoušela získat
pomoc: na policii, u soudu, u Svazu žen, pokusila se i o rozvod, ale
neúspěšně. Manžel utratil veškeré úspory její i jejích rodičů, žádal stále
více peněz a odmítnutí mělo vždy za následek další vlnu násilí. Jeden z
takových konfliktů vyústil v zoufalou obranu Guo, těžké zranění manžela a jeho
následnou smrt. Soud shledal, že obrana trvala déle, než bylo nezbytně třeba,
ačkoli se Guo i její rodiče báli o život. Guo byla nakonec odsouzena pro
vraždu, byť pouze na tři roky podmínečně s odkladem na pět let.
[1] Rozsudek (2016) 云23刑初15号. V současné ČLR, s výjimkou některých národnostních menšin, žena tradičně při sňatku opouští rodnou rodinu, stává se součástí rodiny manžela a žije společně s manželem a jeho rodiči, vztah s rodnou rodinou se významně uvolňuje, někdy do té míry, že se dcera s příbuznými vůbec nestýká. Manžel Guo je však tzv. adoptovaným zetěm (ruzhui入赘, zhuixu赘婿 atd., v této kauze označeno soudem jako shangmen nüxu上门女婿) a pár po sňatku žil s rodiči manželky. Tradice adoptovaných zeťů je stará a vychází z kultu předků, který je až na výjimky striktně patrilineární, tedy obdobně jako v římském právu rodina vzniká výhradně na základě agnátských vztahů založených muži, ženy se stávají součástí rodiny manžela, a v případě nedostatku mužských potomků zaniká. Problém nedostatku synů – pokračovatelů rodinné linie – měl několik možných řešení: adopcí synovce stejného příjmení, adopcí prvního vnoučete mužského pohlaví apod., v krajní situaci přijetím zetě do kultu předků a tedy manželčiny rodiny. Ztráta vlastního kultu předků a rodné rodiny je ponižující, muž se dostává do společenského postavení ženy, a o takový sňatek měli zájem pouze muži z nuzných poměrů, problematického chování, či bez příbuzných. Více viz např. WOLF, A. P., HUANG, C. Marriage and adoption in China, 1845–1945. Stanford: Stanford University Press, 1980.
[2] Provincie Yunnan je oblast s vysokou koncentrací národnostních menšin a zároveň jednou z nejchudších oblastí ČLR. Guo žila v autonomní prefektuře Chuxiong obývané národnostní menšinou Yi Chuxiong Yizu Zizhuzhou楚雄彝族自治州. V roce 2015 zde byl roční příjem městské populace 26 542 yuanů a venkovské populace 8 235 yuanů [podle Chuxiong Yizu Zizhuzhou gaikuang Yunnan Nianjian 2017楚雄彝族自治州概况 云南年鉴2017 (Statistický přehled pro Autonomní prefekturu národnosti Yi Chuxiong, Ročenka pro Yunnan 2017). Yunnan Wang云南网. 23. 8. 2018. Dostupné na: http://www.yn.gov.cn/yn_yngk/yn_zsgk/201808/t20180823_33712.html (cit. 17. 4. 2019). Pokuta tedy nebyla jen symbolická, přesto vzhledem k tomu, že při uzavření manželství až na výjimky vzniká společné jmění manželů, postihla převážně rodinu oběti, spíše než pachatele samého.
Příspěvek pojednává o problematice nutné obrany v situaci domácího násilí v podmínkách Čínské lidové republiky. Vysvětlí, jakým způsobem současná politika komunistické strany, která zachovává koncept podřízeného postavení žen vůči mužům a potomků vůči rodičům, ovlivňuje rozhodnutí soudů a dalších správních orgánů v průběhu trestního řízení. V důsledku toho stanoví právu na nutnou obranu striktní hranice, které nepřímo utvrzují představu domácího násilí jako běžného prvku manželství a rodinného života vůbec.