Marek Antoš – recenze knihy

Asi je to tím, že jsem muž. Anebo kvůli pochybnostem, zda nejsou cíleně „holčičí projekty“ stejně podezřelé jako ty záměrně „klučičí“. Nebo možná něčím jiným; ta kniha mne však svým názvem, resp. jeho první částí, provokovala natolik, až mi to nebylo příjemné. A myslím, že nebýt požádán, abych na ni napsal recenzní posudek, nejspíš bych si ji kvůli tomu ani nepřečetl. To by však, jak teď už vím, byla chyba. Je to totiž kniha chytrá, plná velmi zajímavých příspěvků. Není (jen) o právu, ani (jen) o mužích či ženách, má přesah. Současně je otevřená: nabízí spoustu různých otázek a témat, na kterými má smysl se zamyslet, ale odpovědi většinou nechává na čtenáři. A vlastně to ani není „holčičí projekt“, protože se na ní vedle autorek podíleli i autoři.

V úvodním příspěvku dr. Šimáčkové jsou vyjádřeny dva cíle, se kterou byla kniha sestavena. Zaprvé, „osmělit a představit ty ženy, které by neměly zmizet mezi svou třicítkou a čtyřicítkou“. Myslím, že jde o cíl zbytečně skromný: mnohé z autorek už jsou ve skutečnosti velmi známými a uznávanými akademičkami, které nepotřebují ani osmělovat, ani představovat. V takto koncentrované podobě, na jednom místě a s takovým společným intelektuálním nábojem, se ovšem obvykle neprezentují. A zadruhé, „ukázat situace, kdy právní pravidla nepůsobí neutrálně, a proto mohou vytvářet nespravedlnosti“. Soudím, že se oba cíle podařilo naplnit ve vrchovaté míře.

Slabým místem publikací s rozsáhlým autorstvem (sic!) bývá nevyváženost jednotlivých příspěvků a odlišnost použitých přístupů. Zde to kupodivu neplatí, což především svědčí o pečlivé práci editorek. Ale dokonce i tam, kde lze jisté odlišnosti v přístupu zaznamenat, třeba s ohledem na odlišné profesní zázemí různých autorů a autorek, jsou v konečném důsledku ku prospěchu, protože se tím kniha stává barevnější a čtenářsky atraktivnější.

Myslím, že svým obsahem nakonec kniha odpovídá spíše druhé části názvu: není dogmatická, nerazí jen jeden pohled na věc, raději upozorňuje na fakta a klade otázky. Provokuje-li, pak zejména k diskusi. Přesto jsem si jist, že si v ní každý čtenář najde něco, s čím nebude souhlasit, a leckdo toho najde víc. Knihy, které neprovokují vůbec, jsou ovšem zpravidla nudné a mnohdy i hloupé. Tato kniha není ani nudná, ani hloupá; vřele ji proto doporučuji k tomu, aby byla publikována, ale hlavně k tomu, aby byla čtena.