Paní Gita je matkou dvou synů. První chlapec se narodil císařským řezem. Po téměř třech letech znovu otěhotněla. I druhý porod byl komplikovaný. V době, kdy ležela v bolestech na porodním sále, jí byl dán k podpisu nějaký dokument. Měla velké bolesti a strach, protože docházelo ke komplikacím. V tu chvíli lékaři věřila. Dokument podepsala, aniž by byla zpravena o jeho skutečném obsahu. Nebyla ve stavu, aby dokument mohla číst a analyzovat. Nevěděla, že chystaný lékařský zákrok je nevratným krokem, a že vede k trvalé neplodnosti. Posléze byla odvezena na operační sál, kde jí byl proveden císařský řez a ihned poté sterilizace. Druhý den ráno jí lékař sdělil, že byla po porodu svého druhého syna sterilizována a že další děti mít nebude. Psal se rok 1990. Bylo jí teprve 21 let. Chtěla mít další děti. Toužila ještě po holčičce. V roce 2009 se česká vláda za nedobrovolné sterilizace omluvila. Odškodnění se však paní Gita dosud nedočkala.
Příspěvek nabízí teoretické vymezení pojmů sterilizace a nucené sterilizace a dopadů na psychické a fyzické zdraví ženy. Vykresluje historii uplatňování nucených sterilizací na českém území a shrnuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva vzhledem k této problematice. Podrobněji se věnuje tématu odškodnění za nucenou sterilizaci a navrhuje legislativní opatření, jež by přineslo odškodnění poškozeným ženám v České republice.