„… a to bylo poprvé, kdy jsem se osobně setkala s genderovou diskriminací,“ pošeptala mi kolegyně během jednoho z profesních setkání, když zakončila svůj příběh o tom, jak se přihlásila na stáž na vyšší stupeň soustavy, společně se svým kolegou. Oba v té době pracovali na stejném státním zastupitelství, věnovali se téže agendě, ona v ní měla podstatně delší praxi a více zkušeností. Měla zájem postoupit výš a věřila ve svůj úspěch. Nadřízenými však byl vybrán jako vhodnější její méně kvalifikovaný kolega, ona zůstala na základním stupni. V jejím hlase bylo znát, že to pociťuje jako křivdu. Přiznám se, že ve mně hrklo, když jsem slovní spojení, známé z feministických slovníků, uslyšela uprostřed konzervativního shromáždění, které není zvyklé mluvit, a těžko říct, zda vůbec uvažovat, o předsudcích, ať už třídních, etnických, z důvodu sexuální orientace či právě pohlaví. Ale bylo zároveň jasné, že si netroufneme mluvit nahlas nebo do naší debaty zapojit širší okolí. Každý máme omezené kapacity narážet na nepochopení svého okolí, s nímž musíme více či méně vycházet.
Příspěvek odhaluje diskriminaci žen v rámci kariérního růstu v soustavě státního zastupitelství na základě statistických údajů, jež autorka doplňuje vlastní dlouholetou zkušeností a rozhovory s dalšími státními zástupkyněmi. Po zhodnocení dosavadního vývoje navíc autorka navrhuje možné kroky směrem k nastolení rovnějších příležitostí v rámci státních zastupitelství.