„… a to bylo poprvé, kdy jsem se osobně setkala s genderovou diskriminací,“ pošeptala mi kolegyně během jednoho z profesních setkání, když zakončila svůj příběh o tom, jak se přihlásila na stáž na vyšší stupeň soustavy, společně se svým kolegou. Oba v té době pracovali na stejném státním zastupitelství, věnovali se téže agendě, ona v […]
Věra Nováková: Ženy jako podvozek státního zastupitelství Read More »
Jana s Honzou se seznámili na právnické fakultě. Dohromady je spojil sen o spravedlivém a zlo potírajícím světě, oba se proto zhlédli v advokacii. Janě již táhlo na třicet, studovala druhou vysokou školu a byla také na dvouleté stáži v Chicagu, rozhodli se proto po úspěšných státnicích, že současně s nástupem do práce vyzkouší, zda jim příroda nadělí dítě.
Lucia Madleňáková: Advokátkou s dětmi, či bez dětí? Read More »
„Soud jim buď nerozumí, nebo jsou mu úplně lhostejné rafinované praktiky, kvůli kterým se ženy mohou stát oběťmi platové diskriminace. Kongres chtěl upravit praktiky, ke kterým dochází v reálném světě. Tento svět soud dnes ignoruje. Na počátku nemusíte vědět, že muži dostávají více. Až časem se může objevit silný důvod pro podezření, že k diskriminaci dochází (…).
Martin Kopa: Proč by měly být na vrcholných soudech silné ženy – soudkyně? Read More »
Adam a Eva se potkali jako spolužáci na právnické fakultě. Padli si do oka a stali se celoživotními partnery. Oběma učarovalo povolání soudce,[1] po fakultě nastoupili nejprve na Nejvyšší soud jako asistenti, pak chvíli pracovali jako justiční čekatelé na krajském soudě a těsně po třicítce dosáhli svého cíle. Byli jmenováni na Pražském hradě do funkce