Zuzana Fellegi: Kdo se bojí Istanbulské smlouvy

Istanbulská úmluva[1]

Článek 3:

c) „Gender” znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže; 

Článek 12:

1. Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímáním rolí žen a mužů. 

2. Smluvní strany přijmou legislativní a jiná opatření nezbytná k předcházení všech forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy, spáchaných jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou. 

3. Veškerá opatření přijatá na základě této hlavy budou zohledňovat a řešit specifické potřeby osob, které se staly zranitelnými vlivem konkrétních okolností, přičemž těžištěm těchto opatření budou lidská práva všech obětí. 

4. Smluvní strany přijmou nezbytná opatření, kterými budou podporovat všechny členy společnosti, především muže a chlapce, aby aktivně přispívali k předcházení všech forem násilí spadajících do působnosti této úmluvy.

5. Smluvní strany zajistí, aby žádné násilné činy spadající do působnosti této úmluvy nebylo možno ospravedlnit jinou kulturou, zvyky, náboženstvím, tradicí, nebo takzvanou „ctí“. 

6. Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k podpoře programů a aktivit zaměřených na posílení postavení žen.[2]


[1] Istanbulská úmluva je mnohostrannou mezinárodní lidskoprávní smlouvou a aktem Rady Evropy upravující práva žen v oblasti ochrany před násilím, který v podrobnější úpravě chrání stejná práva jako Úmluva o ochraně lidských práv a Listina základních práv EU.

[2] Tyto články obsahující definici genderu a obecné povinnosti smluvních stran v oblasti prevence představují hlavní problém pro odpůrce úmluvy, a současně jsou chápané jako nezbytný přístup k řešení násilí na ženách jejími proponenty.

Příspěvek vykládá obsah a význam Istanbulské úmluvy. Vykresluje fakticitu i právní úpravu násilí v České republice (se zaměřením na násilí na ženách) a český diskurz ohledně Istanbulské úmluvy. Dále analyzuje kritizovaná smluvní ustanovení a příčiny jejich kritiky a vymezuje debatu o úmluvě jako střet progresivní a konzervativní ideologie.