Petra už rok nespí. Každou noc se jí vrací ve snu vzpomínka na opakované znásilnění a na obličej jeho pachatele. Oznámením znásilnění na policii se nic nevyřešilo. Pachatele sice potrestali, ale jen podmínkou, a u soudu se k ní chovali hrozně, jako by jí nevěřili. Soudce Petře slíbil, že se s pachatelem u hlavního líčení neuvidí, protože zařídí její oddělený výslech, aby se nebála. Bohužel si však soudce ochranu traumatizované oběti před psychickou újmou v průběhu soudního jednání vyložil tak, že přikázal obžalovanému, aby se na chodbě otočil čelem ke zdi, aby mu Petra neviděla do obličeje, když těsně kolem něj procházela tam i zpět do jednací síně. Od té doby má Petra ony noční můry, neschopnost soustředit se, strach a pocity bezmoci.
Příspěvek nabízí vhled specializované advokátky do reality chování orgánu činných v trestním řízení, zejména soudů, k obětem trestných činů v průběhu trestního procesu. Autorka nabízí své poznatky z praxe, identifikuje systémové i osobnostní nedostatky ústící v sekundární viktimizaci obětí trestných činů a své závěry dokresluje třemi soudními rozhodnutími. Příspěvek uzavírá doporučením opatření, jež by mohla situaci zlepšit.