Klárka žije se svou mámou a mladším bratrem v Olomouci, letos půjde do třetí třídy. V poslední době se jí do školy moc nechce, spolužačky se jí totiž začaly stranit. Po vyučování, než začne družina, se všichni rozeběhnou do školní jídelny, jediná Klárka musí domů. Její matku to trápí, platit školní obědy si však nemůže dovolit. Před […]
Gaby Khazalová: Zálohované výživné – dluh vůči českým samoživitelkám Read More »
„Jako máma postiženého dítěte si myslím, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty nejslabší články v tom systému. A já si přeju, aby se to změnilo, aby stát si to uvědomil a aby stát nám ukázal tu sílu.“ Matka syna s autismem, který se začal v osmi letech vážně sebepoškozovat[1] Sofinka
Jiřina Chmelová a Hana Lupačová: Autista jde z kola ven, dočkáme se někdy změn? Read More »
Alena je Romka, pochází z chudé rodiny, se svým manželem a čtyřmi dětmi žijí na ubytovně na předměstí Kladna, kam se před měsícem přestěhovali, aby byla blíže své sestře. Její manžel je dva měsíce ve výkonu trestu odnětí svobody. Poté, co nebyla schopná zaplatit nájem na ubytovně, protože jí nepřišel doplatek na bydlení, sdělí jí majitel
Kristina Koldinská: Chudoba – ženská otázka for ever? Read More »
Tetyana je vysokoškolsky vzdělaná Ukrajinka, která se z ekonomických a politických důvodů spolu se svým manželem v roce 2010 přestěhovala do České republiky. Oba zde po celou dobu pobývají legálně a pracují na základě pracovního povolení v sektoru zdravotnictví. Oba manželé prostřednictvím svého zaměstnavatele odváděli příspěvky do českého systému veřejného zdravotního pojištění. Po pěti letech v ČR se Tetyana
Klára Cásková: Mohou si cizinky v České republice dovolit mít děti? Read More »
Sedmatřicetiletá účetní Lucie se po dvouleté rodičovské dovolené vrátila do práce. Každodenní práce od půl osmé do čtyř hodin pro ni byla nereálná, ale zkrácení úvazku si nemohla kvůli financím dovolit. Protože se obávala, že ji kvůli problémům zaměstnavatel[1] vyhodí, zeptala se své známé – právničky, co má dělat. Ta jí poradila, aby podala žádost
Lucie Obrovská: Vážné provozní důvody jako nástroj diskriminace zaměstnankyň? Read More »
Rovnoprávnost ženy je u nás zakotvena v ústavě. Žena, když chce, může být strojvůdkyní, nebo poslankyní, prostě čím si zamane. Ústava jí k tomu dává plné právo. Já jsem si zamanula, že budu ředitelkou podniku, v němž jsem zaměstnána. Můj muž Karel měl tutéž práci jako já, stejné vzdělání a stejné platové zařazení. Brzy po svatbě jsem Karlovi
Zuzana Andreska: Je péče práce? Read More »
„… a to bylo poprvé, kdy jsem se osobně setkala s genderovou diskriminací,“ pošeptala mi kolegyně během jednoho z profesních setkání, když zakončila svůj příběh o tom, jak se přihlásila na stáž na vyšší stupeň soustavy, společně se svým kolegou. Oba v té době pracovali na stejném státním zastupitelství, věnovali se téže agendě, ona v
Věra Nováková: Ženy jako podvozek státního zastupitelství Read More »
Jana s Honzou se seznámili na právnické fakultě. Dohromady je spojil sen o spravedlivém a zlo potírajícím světě, oba se proto zhlédli v advokacii. Janě již táhlo na třicet, studovala druhou vysokou školu a byla také na dvouleté stáži v Chicagu, rozhodli se proto po úspěšných státnicích, že současně s nástupem do práce vyzkouší, zda jim příroda nadělí dítě.
Lucia Madleňáková: Advokátkou s dětmi, či bez dětí? Read More »
„Soud jim buď nerozumí, nebo jsou mu úplně lhostejné rafinované praktiky, kvůli kterým se ženy mohou stát oběťmi platové diskriminace. Kongres chtěl upravit praktiky, ke kterým dochází v reálném světě. Tento svět soud dnes ignoruje. Na počátku nemusíte vědět, že muži dostávají více. Až časem se může objevit silný důvod pro podezření, že k diskriminaci dochází (…).
Martin Kopa: Proč by měly být na vrcholných soudech silné ženy – soudkyně? Read More »
Adam a Eva se potkali jako spolužáci na právnické fakultě. Padli si do oka a stali se celoživotními partnery. Oběma učarovalo povolání soudce,[1] po fakultě nastoupili nejprve na Nejvyšší soud jako asistenti, pak chvíli pracovali jako justiční čekatelé na krajském soudě a těsně po třicítce dosáhli svého cíle. Byli jmenováni na Pražském hradě do funkce